Jaký vliv mají počítače a televizní pořady na naše děti
Ve své praxi se čím dál více
setkávám s dětmi, u kterých se objevují velmi zvláštní odchylky
v chování a čím dál méně vidím děti, které na první pohled přitáhnou svou
čistou, tvořivou, vnímavou dětskou duší, kterou by mělo vlastnit každé dítě.
Ty výše zmíněné odchylky
v chování (a následně vyšší nemocnost dětí) představují poruchy
soustředění a hyperaktivitu. Děti si neumí hrát, rychleji či pomaleji, podle
stupně poškození, bloudí mezi nabízenými hračkami či činnostmi bez schopnosti
se pro věc na dobu delší než 5 minut zaujmout.
Je to naprosto nevídané. Každé
zdravé dítě je od přírody nadáno neuvěřitelnou fantazií, která proměňuje kameny
ve zvířata nebo klacíky v panenky. Avšak tuto fantazii musí mít dítě
možnost rozvíjet a usměrňovat. Pokud se tak nečiní, obrovská síla fantazie
pozitivně neusměrněná do kladné aktivity se obrací proti dítěti.
V takovém případě si dítě
nejen přestane hrát a vykazuje známky poruch soustředění, hyperaktivity, ale je
také otrávené, nespokojené. Vyžaduje stálou pozornost, potřebuje, aby jeho
vnitřní prázdnota byla naplňována rodiči a jinými lidmi kolem něj. Záhy se
začíná objevovat agresivní chování zaměřené jak proti dítěti samotnému, tak
proti okolí. Tento vývoj jde obvykle ruku v ruce s jeho zvýšenou
nemocností.
Co se děje s našimi potomky?
Jak je to možné, že vývoj řady našich maličkých je takto nasměrován?
Těch příčin je více. Určitě se na
tom ve velké míře podílí vadné stravování dětí (přemíra sladkého, velký podíl
živočišným bílkovin ve stravě), zásahy do imunitního systému ve velmi ranném
věku a další. Ale nejzávažnější vliv na dítě, dle mého, mají nepřirozené formy
„hraní“.
V současné době není
výjimkou, že dítě od ranného věku sleduje denně televizní pořady (a to myslím i
ty určené dětem) a věnuje se počítačovým hrám. Je prokázáno, že tyto činnosti
v zásadě a velmi hluboce poškozují mysl i duši dítěte.
Počítač má sloužit mnohem starším
dětem, počítám, tak ke konci základní školní docházky, a to v rámci výuky
práce s počítačem. V žádném případě nemá co dělat v rukou
menších dětí.
Počítač a počítačové hry, kterými
se děti již ve velmi ranném věku zabývají, nejen že neumožňují vývoj
základních, tvořivých schopností dítěte, ale dokonce je výrazně potlačují.
Navíc pokud jde o agresivní programy, duši dítěte nenapravitelně poškozují .
Zjištění, že tyto aktivity dětí
jsou podporovány rodiči a školami ve mně vyvolává zděšení. Proto apeluji na
moudrost rodičů, pedagogů a vychovatelů, aby chránili děti a žáky před vlivem
sice velmi oblíbených a rozšířených, ale pro tělesné, duševní a mravní zdraví
dětí naprosto nevhodných „televizních a počítačových aktivit“.
leden 2007
MUDr. Judita Hofhanzlová