Ve své praxi se čím dál více setkávám s dětmi, u kterých se objevují velmi zvláštní odchylky v chování a čím dál méně vidím děti, které na první pohled přitáhnou svou čistou, tvořivou, vnímavou dětskou duší, kterou by mělo vlastnit každé dítě

 

Jaký vliv mají počítače a televizní pořady na naše děti

 

Ve své praxi se čím dál více setkávám s dětmi, u kterých se objevují velmi zvláštní odchylky v chování a čím dál méně vidím děti, které na první pohled přitáhnou svou čistou, tvořivou, vnímavou dětskou duší, kterou by mělo vlastnit každé dítě.

Ty výše zmíněné odchylky v chování (a následně vyšší nemocnost dětí) představují poruchy soustředění a hyperaktivitu. Děti si neumí hrát, rychleji či pomaleji, podle stupně poškození, bloudí mezi nabízenými hračkami či činnostmi bez schopnosti se pro věc na dobu delší než 5 minut zaujmout.

Je to naprosto nevídané. Každé zdravé dítě je od přírody nadáno neuvěřitelnou fantazií, která proměňuje kameny ve zvířata nebo klacíky v panenky. Avšak tuto fantazii musí mít dítě možnost rozvíjet a usměrňovat. Pokud se tak nečiní, obrovská síla fantazie pozitivně neusměrněná do kladné aktivity se obrací proti dítěti.

V takovém případě si dítě nejen přestane hrát a vykazuje známky poruch soustředění, hyperaktivity, ale je také otrávené, nespokojené. Vyžaduje stálou pozornost, potřebuje, aby jeho vnitřní prázdnota byla naplňována rodiči a jinými lidmi kolem něj. Záhy se začíná objevovat agresivní chování zaměřené jak proti dítěti samotnému, tak proti okolí. Tento vývoj jde obvykle ruku v ruce s jeho zvýšenou nemocností.

Co se děje s našimi potomky? Jak je to možné, že vývoj řady našich maličkých je takto nasměrován?

Těch příčin je více. Určitě se na tom ve velké míře podílí vadné stravování dětí (přemíra sladkého, velký podíl živočišným bílkovin ve stravě), zásahy do imunitního systému ve velmi ranném věku a další. Ale nejzávažnější vliv na dítě, dle mého, mají nepřirozené formy „hraní“.

V současné době není výjimkou, že dítě od ranného věku sleduje denně televizní pořady (a to myslím i ty určené dětem) a věnuje se počítačovým hrám. Je prokázáno, že tyto činnosti v zásadě a velmi hluboce poškozují mysl i duši dítěte.

Počítač má sloužit mnohem starším dětem, počítám, tak ke konci základní školní docházky, a to v rámci výuky práce s počítačem. V žádném případě nemá co dělat v rukou menších dětí.

Počítač a počítačové hry, kterými se děti již ve velmi ranném věku zabývají, nejen že neumožňují vývoj základních, tvořivých schopností dítěte, ale dokonce je výrazně potlačují. Navíc pokud jde o agresivní programy, duši dítěte nenapravitelně poškozují .

Zjištění, že tyto aktivity dětí jsou podporovány rodiči a školami ve mně vyvolává zděšení. Proto apeluji na moudrost rodičů, pedagogů a vychovatelů, aby chránili děti a žáky před vlivem sice velmi oblíbených a rozšířených, ale pro tělesné, duševní a mravní zdraví dětí naprosto nevhodných „televizních a počítačových aktivit“. 

 

       leden 2007                                                               MUDr. Judita Hofhanzlová